Tímto únorovým víkendem nám skončil zimní odpočinek a už zase začínáme pořádně makat. Chtěla jsem začít už dřív, ale počasí nám bohužel moc nepřálo. Nakonec to dopadlo tak, že jsem pravidelně jezdila jenom Lancelota, protože v Chlumci můžu jezdit v hale. Ale v Toužíně bylo buď moc měkko, takže bych si úplně zničila jízdárnu, kdybych tam jela, nebo zase moc tvrdo, takže koně byli rádi, když se dobelhali do výběhu a tam padli do sena. Tramína jsem vzala pod sedlo aspoň občas, i když to bylo vždycky spíš rodeo než nějaká práce. Na Raťáskovi jsem nejezdila už od prosince, protože nejdřív šlápl na kámen a 14 dní opravdu hodně kulhal. Když se z toho dostal, tak zase druhým kopytem dupl na zmrazek, tak kulhal zase na tu druhou a tak nějak se z toho pořád nemohl dostat.
Ovšem během týdne mi přišlo na vyzkoušení nové skokové sedlo, tak mě to donutilo začít zase něco dělat. V pátek jsem tedy asi po 3 týdnech osedlala mímo a jela do lesa (tam přece nemůže zlobit, všude jsou stromy). Opak byl pravdou. Stromy mu v kozlování vůbec nebránily, jen já jsem si myslela, že to ta přilba nevydrží, kolikrát jsem si dala hlavou o větev a při cválání a kozlování z kopce jsem se zavřenýma očima doufala, že ten kůň proboha ví, kam jede :D No díky bohu jsme oba dva přežili. Jenom náš výběh to jejich řádění nepřežil a myslela jsem, že mě švihne, když jsem tam našla 5 zlomených tyčí a přetrženou spodní pásku.
V sobotu jsem si řekla, že bych měla také vyzkoušet, jak se v tom sedle skáče. Tak jsem přemluvila taťku, naložili jsme koně a jeli do Chlumce na halu. Tramín v podstatě od závodů v Žirovnici (půlka září) neviděl klacek na zemi, tak jsme si říkali, že s ním budeme chodit jen něco menšího. Kavalety na překlusání a in-outy mu zrovna moc nešly, asi mu to připadalo nudný, ale jakmile tam měl dvojskok na jeden cvalový, tak zase zářil. To naše "malé" skákání skončilo na 120cm s rezervami. S Raťáskem jsem dělala jen lehkou drezurní práci a když jsem si s ním skočila asi půlmetrovou kavaletku z klusu, brzdila jsem ho celou halu :D Bylo na něm znát, že měl tak dlouhou pauzu, ale chodil skvěle. S Lácou jsem udělala také menší gymnastiku a jela zase domů. Můžu vám říct, že mě bolí celej člověk. Už jsem si vážně odvykla jezdit 3 koně denně a ještě se všemi opravdu makat. Fotky z tohoto tréninku bohužel nemám, protože náš foťák by to v hale nezvládal.
Doufám, že se mi zase podaří někdy zajet na halu a začít už aktivně trénovat. Za dva měsíce tady jsou už první závody. Sedlo jsem si nakonec koupila, jezdí se mi v něm moc dobře. Za 14 dní jedu s Lácou na soustředění, odkud snad budu mít i nějaké fotky. :)
