Závody Bohuslavice

   Sezona už začala a s ní i první závody. My jsme se na ně vydali až 19. 4. 2014 do Bohuslavic. Už od pátku se nám vůbec nic nedařilo. Večer jsem se od taťky dozvěděla, že ač naše auto už 14 dní stojí v servisu, tak pořád není opravené, takže buď seženu jinou dopravu, nebo nikam nejedeme. Naštěstí se nám podařilo dopravu sehnat a jelo se. 

   Měla jsem v plánu jet s Lancelotem 80/90 a "Z" a s Tramínem "Z" a "ZL". Bohužel jsem se po příjezdu nechala ukecat od ostatních, abych jela L*, že tam je málo koní, tak aby se vůbec otevřelo. To se mi vymstilo a s Tramínem se nám tyto závody vůbec nepovedly.

   Ale vezmu to od začátku - od Lancelota. Ten mi udělal obrovskou radost. Je pravda, že 80/90cm na něj bylo opravdu málo a očividně se nudil. Každopádně nic neshodil v první ani druhé fázi, jeli jsme velmi rychle a zkracovali vše co se dalo a to nás dostalo na 1. místo. :) V "Z" šel také perfektně a základní kolo přešel čistě. V rozeskakování jsem opět zkracovala úplně všechno, ale bohužel jsem jeden oblouk zajela špatně, dostala se příliš blízko ke kolmáku, tudíž nešel rovně a lehce ho shodil (i když jsem si až do konce parkuru myslela, že šel čistě, protože jsem neslyšela vůbec žádné ťuknutí, musel to vzít opravdu hodně lehce). Sice jsme měli jednu chybu, ale pravděpodobně nejrychlejší čas, a tak jsme skončili na 4. místě. :) Udělal mi obrovskou radost, moc se snažil.

   Z Tramína jsem měla taky velkou radost, když jsem opracovávala před "ZL", chodil parádně a vyskakoval až do nebe. Pak jsme mu trošku zvedli oxer, on zřejmě dostal radost a říkal si, že kašle na nějaký "ZL", on si bude trénovat na olympiádu. Zapomněl ovšem na to, že na něm nesedí Marcus Ehning, ale já. Jeho mega skok jsem nezvládla usedět a vzhledem k tomu, že takto skákal už celý den, jsem mu pořád jenom škodila. Kvůli velmi nepovedenému dvojskoku v parkuru se zřejmě začal trošku bát, co mu tam zase vyvedu, a tak dva skoky zastavil. No a v L* jsem si pro velký úspěch pád zopakovala. Nikdy jsem si nemyslela, že můžou nastat nějaké problémy jen díky tomu, že ten kůň moc dobře skáče. :D

   Za 3 týdny se chystáme na závody do Okřešic, tak jsem zvědavá, jak koníci zašlapou. :)

Skokové soustředění v Malém Pěčíně

   V neděli 13. 4. 2014 jsem s Lácou vyrazila na soustředění do nedalekého Pěčína pod vedením Ing. Daniely Šeneklové. Vzhledem k tomu, že se nám opět rozbilo auto jsme šli pěšky, tudíž o tomto tréninku napíšu jen krátce (4 hodiny v sedle daly mně i Lácovi celkem zabrat).

   Celou cestu jsem se modlila, aby mírný déšť nepřešel v průtrž mračen, což se naštěstí nestalo. Při příjezdu na jízdárnu byl Láca už trošku unavený z cesty, tudíž se mu zrovna moc nechtělo a dal mi pěkně zabrat, ale neskákal špatně. Potěšil mě, že neřešil cizí prostředí, cizí koně ani reklamní plakáty na ohradě. Takže v celku jsem s tréninkem spokojená a víme, na čem musíme víc zapracovat, děkuji. :)

   Největší radost mi však Láca udělal po cestě, choval se jako profesionální puťákový kůň. :) Neřešil brody přes řeku, stráně, skákání přes příkopy (které se nám dostaly do cesty jen díky tomu, že jsem se trošku ztratila :D), přechody přes koleje a dokonce ani cestu těsně vedle střelnice, kde snad při naší zpáteční cestě trénovalo celé vojsko, byl to pořádnej rachot. 

   Zítra bude mít Láca zasloužené volno a snad oba stihneme pořádně nabrat síly na první závody v této sezoně. :)

Připravujeme se na první závody

   V neděli 6. 4. 2014 jsme měli poslední předsezonní trénink s Tomášem Kociánem. Tentokrát jsem vzala do Toužína i Lancelota a můžu říct, že to bylo úžasný. :)

   Začínala jsem právě s Lancelotem, aby se mohl hned zase odvézt domů. Sice byl v úplně cizím prostředí, kde bylo plno vzruchů, ale choval se předpisově a moc se snažil. Opět dostal obrovskou pochvalu. Stejně tak Tramín, který se také moc snažil, i když nám bylo řečeno, že ho už máme okovat, že je příliš opatrný, aby ho to netlačilo. Ale i přes to vyskakoval naprosto úžasně. Když už jsme tam měli oxer asi na 110cm, tak jsem si říkala jenom  "Povol otěže a nespadni!", protože to jinak nešlo. :D Mimuško si totiž opět dávalo i nad 110cm půlmetrovou rezervu a já jsem s tím měla co dělat, abych neodletěla. :D

   Nakonec jsme vzali Ratana. Na toho se už začalo stmívat, měla jsem strach, že to ani do tmy nestihneme. Zpočátku si z nás dělal tak trošku srandu, ale když pochopil, že pro něj bude příjemnější nám vyhovět, skákal úžasně. Chvílemi se sice hodně rval dopředu, ale už to bylo lepší než minule. Skončili jsme na metrovým oxeru v distanci na pět cvalových skoků (s rezervami). S Ratanem! Nikdy mě nenapadlo, že by mohl takhle skvěle skákat, udělal mi obrovskou radost. 

   Příští týden bych nejspíš ještě vzala Lancelota na soustředění do Malého Pěčína, aby si ještě zaskákal v cizím prostředí a příští sobotu už vyrážíme do Bohuslavic na první závody. :)