Potkaly nás velké změny...

   Konečně jsem se dočkala aneb poprvé v životě jezdím pod trenérem! Jako většina parkurových koní, i ti naši mají od skákání už delší dobu pauzu a věnujeme se spíš drezurní práci. Již 3x jsme se zúčastnili tréninku s Ing. Danielou Šeneklovou - 2x s Tramínem a 1x s Lancelotem. 

   Oba dva se moc snažili, i když nám třeba všechno nešlo dle představ. Pokaždé jsem z nich měla velkou radost a uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. Problém je, že s Tramínem jezdíme trénovat do Bohuslavic, takže až bude náledí, budeme muset trénink na nějaký čas přerušit a počkat na lepší silnice. Ovšem zatím se pouze radujeme z pocitu nám dosud neznámým, že jezdíme pod trenérem! A za to patří velký dík hlavně rodičům, že mi to všechno umožnili a samozřejmě i naší trenérce, že s námi má tolik trpělivosti. :)

Návštěva u Krásky

   Museli jsme využít po dlouhé době volného víkendu a vyrazili jsme v sobotu 24.11. za Kráskou. Mohla jsem si ji půjčit na poklidnou procházku. No, myslím, že byla všechno možné, jen ne poklidná. :D Kráska přetékala energií a dala mi pěkně zabrat, ale aspoň jsme se pořádně zasmáli.
   Poté jsme se ještě jeli s Krásčinými majiteli podívat do Českého Rudolce na poníky. Byli prostě úžasní. Takové obrovské stádo poníků, kteří by se člověku vešli i do kufru u auta, to se často nevidí.
   Takže jsme opět odjížděli domů s pocitem, že jsme skvěle strávili den s tím, koho máme opravdu rádi. Vždycky bych si Krásku vzala nejraději sebou...

Hubertova jízda Dešná

   A je za námi i poslední letošní akce a to konkrétně hubertova jízda v Dešné, která se konala 10.11.2012 u pana Vinklárka. No a protože byla poslední, pořádně jsem si ji užili! Nakonec i počasí celkem vyšlo - ne že by svítilo sluníčko, ale aspoň nesněžilo.
   Do Dešné jsme vyrazili už v pátek, protože v sobotu jel taťka pryč a neměla bych se tam jak dostat. Opět jsme k sobě přiložili Terku s Furdou, já brala Lancelota. Koníci se tam měli jako v ráji, sláma jim sahala skoro až po břicho. Tímto bych chtěla poděkovat panu Vinklárkovi, že jsme si je tam mohli nechat přes noc :)
   Na trasu jsme se vydali kolem 12:00 v opravdu hojném počtu. Sešlo se kolem 60ti dvojic. Překážek bylo také dost a to hlavně dostihové. Brala jsem to jako takový menší trénink na military, protože tam bylo poměrně dost seskoků, našly se i nějaké nadskoky a skákání přes vodu tam také nechybělo. Lancelot všechno zvládl výborně, nelekl se ani úzké klády, po které následoval kopeček dolů a skok přes vodu a na které těsně před námi skoro spadlo cca 5 koní najednou - nakonec to všichni ustáli. Tak jsem si řekla, že bych s ním příští rok chtěla zkusit military v Dešné. Ovšem zatím nevím, jak to udělat, protože den po military se v Dešné koná i oblastní mistrovství a potřebuji, aby měl dost sil. No, je to ještě daleko, do té doby se může hodně věcí změnit.
   Takže jak bych shrnula zážitky z tohoto huberta? Všichni jsme si to moc užili a o srandu nebyla nouze. Přijeli jsme velmi unavení (ovšem až na Lancelota, který si ty kozlíky neodpustil ani v samém závěru a byl pořád plný energie). Večerní soud byla už jen velmi příjemná třešnička na dortu a budu na něj asi ještě dlouho vzpomínat. :)

Hubertova jízda v Jiraticích

   První listopadovou sobotu jsme se vydali na hubertovu jízdu do Jiratic. Tentokrát jsem vytáhla ven Raťáska a mamka jela na Lancelotovi. Přijeli jsme tam už o hodinu dřív, abychom si stihli popovídat s kamarády a dát si něco dobrého na zub. Jako každý rok vyšlo krásné počasí.
   Ve 12:00 se všichni sešli na slavnostním nástupu a mohlo se vyrazit. Účast byla opravdu velká. Velmi jsme si to užili a celého huberta jsme jeli po boku Kristýny Bláhové s Orsay. Koníci skákali výborně, dokonce jsme si troufli jet i do lomu, kterého jsem se s Raťáskem trošku bála, ale on to zvládl všechno úžasně. :)
   Po skončení vyjížďky jsme se ještě zúčastnili trhání cen a mini - maxi. Na obojí jsem si vzala Lancelota a Raťásek dostal už volno. No, trhání pytlíků bylo celkem zajímavé. Lancelot vždy doskočil a začal házet kozly, takže jsem měla vždy co dělat, abych stihla sebrat zase otěže a trošku ho uklidnit. Soutěží mini - maxi jsem si nebyla vůbec jistá a do poslední chvíle jsem nevěděla, jestli ji mám vůbec jet. Přece jen Lancelot dlouho marodil a nebyl vůbec natrénovaný. Nakonec jsme se rozhodli, že to zkusíme a kdyby skákal špatně, odstoupíme. Jenže on skákal skvěle. Zpočátku ho to sice moc nebavilo, ale jakmile jsme se dostali na 130cm, úplně ožil. Skončili jsme na 145cm a získali tím 1.místo, byl úžasný. :)
   Večer jsme se jeli trošku pobavit na soud a všichni si říkali, jak moc se už těšíme za týden do Dešné (pokud nebude sněžit). :)