Do Dešné jsme vyrazili už v pátek, protože v sobotu jel taťka pryč a neměla bych se tam jak dostat. Opět jsme k sobě přiložili Terku s Furdou, já brala Lancelota. Koníci se tam měli jako v ráji, sláma jim sahala skoro až po břicho. Tímto bych chtěla poděkovat panu Vinklárkovi, že jsme si je tam mohli nechat přes noc :)
Na trasu jsme se vydali kolem 12:00 v opravdu hojném počtu. Sešlo se kolem 60ti dvojic. Překážek bylo také dost a to hlavně dostihové. Brala jsem to jako takový menší trénink na military, protože tam bylo poměrně dost seskoků, našly se i nějaké nadskoky a skákání přes vodu tam také nechybělo. Lancelot všechno zvládl výborně, nelekl se ani úzké klády, po které následoval kopeček dolů a skok přes vodu a na které těsně před námi skoro spadlo cca 5 koní najednou - nakonec to všichni ustáli. Tak jsem si řekla, že bych s ním příští rok chtěla zkusit military v Dešné. Ovšem zatím nevím, jak to udělat, protože den po military se v Dešné koná i oblastní mistrovství a potřebuji, aby měl dost sil. No, je to ještě daleko, do té doby se může hodně věcí změnit.Takže jak bych shrnula zážitky z tohoto huberta? Všichni jsme si to moc užili a o srandu nebyla nouze. Přijeli jsme velmi unavení (ovšem až na Lancelota, který si ty kozlíky neodpustil ani v samém závěru a byl pořád plný energie). Večerní soud byla už jen velmi příjemná třešnička na dortu a budu na něj asi ještě dlouho vzpomínat. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat