Dne 6. 7. jsme se vydali na skokové závody do Bohuslavic. Oba koně jsme opět přihlásili do ZL a L*, ač jsme nad tím poměrně dlouho přemýšleli. Moc dobře jsme totiž věděli, že parkury budou hodně na mírách, ale zase je tam perfektní terén, tak jsme si nakonec řekli, že to zkusíme.
Nejdřív jsem jela s Tramínem parkur ZL. Kupodivu se choval celkem slušně na opracovišti - možná to bylo i tím, že se opracovávalo v hale. Při vjezdu do kolbiště se ovšem zase začal projevovat a bála jsem se, že ani neodstartuji. Chodil více dozadu než dopředu a většinu času jsme stáli na zadních. Nakonec se mi ho přece jenom podařilo rozejít a stihla jsem mu ukázat i velmi obávanou bednu, ke které jsem ho pořádně ani nedostala. Měla jsem velmi smíšené pocity, které se ještě utvrdily tím, že jsme hned na první překážce vybočili. Hned vedle překážky bylo totiž naházených hodně věcí, kterých se bál. Na druhý pokus už bylo vše v pořádku a dále jsme jeli celý parkur čistě. Dokonce i bednu skočil naprosto bez problémů, sám si na ní zatáhnul. I když jsme nic neshodili, získali jsme 11 tr. b., protože jsme díky tomu vybočení překročili čas.
Když jsem dokončila ZL s Lancelotem, tak jsme si říkali, že se ti dva snad domluvili. I Lancelota zaskočily věci vedle prvního skoku. Na druhý pokus sice skočil, ale tím, že byl celý tuhý, udělal chybu. Zbytek parkuru jsem se snažila jet trošku rychleji, aby jsme to neměli s tím časem tak špatné, takže i Lancelot měl ve finále 11 tr. b.
Vzhledem k tomu, že tento parkur nepatřil mezi naše lepší výkony, nám do smíchu vážně moc nebylo a začínali jsme si říkat, že na ně je s tím L* opravdu ještě brzo. Ovšem to jsme zapomněli, že to je Tramín s Lancelotem a ti nám velmi rádi dokazují, že se pleteme. Parkur L* jsem začínala s Lancelotem a měla jsem z něj hodně velkou radost. Parkur byl opravdu na mírách, byl tam dvojskok na dva cvalové i dvojskok na jeden cvalový, kterého jsme se celkem báli, protože jako první skok byl oxer a jako druhý kolmák. Láca skákal skvěle a měl pouze jednu chybu právě na krátkém dvojskoku, když jsem ho špatně přivedla k oxeru a nechtěla jsem, aby šel ten oxer z dálky a následně se zabil na kolmáku. Přivedla jsem ho tedy velmi blízko a i když se moc snažil, tak už to nevytáhl a shodil. Bylo obdivuhodné, že druhý skok skočil čistě. Za tento parkur jsme tedy měli pouze 4 tr. b., což nám udělalo obrovskou radost.
Tramínovi jsem musela už cestou z opracoviště trošku vysvětlit, že se půjde tam, kam chci já. V kolbišti na mě opět zkusil, že se raději bude stavět půl hodiny na zadní, než aby šel k tribuně, ale když pochopil, že už jsem vážně naštvaná, tak toho nechal. První chyba přišla už na druhém skoku, tak jsem si říkala, že to asi nebude nic moc výsledek. Po této chybě jako kdyby se probudil a začal skákat skvěle a další chyba nás už nepotkala. Nezapomenu na ten nádherný pocit na dvojskoku na jeden cvalový, kdy oba skoky doslova přeletěl.
V parkuru L* nás oba velmi příjemně překvapili. Na to, že jsme ho šli všichni teprve podruhé v životě, jsem byla hodně spokojená. Po parkuru nám Tramín udělal ještě radost tím, že jsme ho dokázali osprchovat hadicí, i když to nebylo nic snadného. On se toho panického strachu z vody snad nikdy nezbaví. :D
Další víkend nás čekají hned dvoje závody. V sobotu jedu s Tramínem na drezuru v Havl. Brodě, kde s ním zkusím oblastní mistrovství v drezuře. S úspěchem nepočítám, protože drezurní obdélník viděl zatím jenom jednou v životě a to jsem mu horko těžko vysvětlovala, že ho skákat nemá. No, snad si neuděláme moc velkou ostudu. V neděli nás potom čekají skokové závody v Brtnici, kde opět pojedu ZL a L*.
Žádné komentáře:
Okomentovat